CVIČIT BEZ MOTIVACE JE JAKO LÍZAT ZMRZLINU PŘES IGELIT

Autor článku: Jan Fobl 

I když mi je známo, že přirovnání lízaní zmrzliny přes igelit si již zarezervoval sex s kondomem a já nemůžu než souhlasně přitakávat, cvičení bez toho správného mentálního motoru je podobné – prostě to není to vončo! Podle kolegy Vacka z konkurenčního blogu je nejlepší motivací přihlásit se na jakoukoliv fitness-soutěž a následně to rozhlásit na všechny sítě. Jinými slovy na sebe upléct bič, ze kterého, když se budete chtít vyvléct, tak vám každý posměváček z vašeho okolí na beton připomene váš neúspěch výsměchem hodným Louis de Funése pokaždé, když zastřelil jednoho z Fantomasových kompliců.

Tenhle pricip má jistojistě něco do sebe, leč co s takovými, co po soutěžních prknech nikterak nebaží a raději by se nechali zmrskat, než aby vylezli před publikum v něčem, co připomíná spíše parodii na plavky než sportovní úbor? A jak už to tak bývá, sto lidí, sto chutí, sto způsobů, jak ve vás vyburcovat ono pomyslné zvíře. Ať už se jedná o majestáného lva nebo rozzuřenou čivavu s očima jak tenisáky a zubama jak noty na buben.

Pojďme si tu některé připomenout.

 

Motivační citáty

Je až s podivem, že se tahle kratochvíle zachovala až dodnes a je s ještě větším podivem, že tyhle někdy až dechberoucí „moudra“ někdo stále ještě nebere čistě jako recesi a cpe je na sociální sítě. Pochopil bych ještě, že někdo v těžké emoční disbalanci potřebuje sám sebe přesvědčovat o tom, jak moc není v prdeli, že mrskne do storiečka, jak jej máme hodit mezi vlky a že vyleze jako jejich leader nebo že v pekle pro ni mají speciální místo – trůn.

 clanek1

 

Stejně tak, jak mě náramně pobavilo storiečko jedné slečny, kdy se na pozadí západu slunce a siluety rozpřažené ženy (symbolizující pravděpodobně svobodu nebo nevím) přehrával text, který si teda doslovně nepamatuji ale zněl přibližně takhle: „Osud ji srazil na kolena. Dával jí rány ze všech stran. Byla na všechno sama. Opuštěná. Nešťastná. Na dně! Ale ona se zvedla. Bylo v ní víc sily, než si myslela. Zvládla to! Byla silná a zvítězila! Jemnovala se…. Byla jsi to ty!!!“ Jakože haló? Lol! Moje babička se narodila v roce 1927, zažila nacisty i sověty, válku, totalitu, porodila sedm dětí, čtyři z nich pochovala a přes to všechno jsem u ní nikdy neviděl potřebu cpát komukoliv do obličeje, jak moc je život nefér. Jenže jí bych to i věřil, na rozdíl od nějakého náctiletého caparta, žijícího v přepichu, v na válečné konflikty nechudším období v dějinách lidstva a stejně se topícího v nekonečné depresi, protože svět je na něj moc krutý, neb ten hezoun z 8.A poslal fotku svého lulana její bff a ne jí.

Pak je tu ovšem úplně spodina motivačních citátů a to absolutně zbytečné sdělení, jako například ten poslední, co jsem zaznamenal. V pozadí fotka Michaela Fassbendera (irsko-německý herec, nezapomenutelný mladý Magneto nebo hvězda mužů ne příliš oblíbeného, zato ženami zbožňovaného filmu Stud. Ten kdo viděl prvních pár minut filmu mě chápe.) v drahé košili, ruce sepnuté jakoby při motlidbě – nejspíš foto z reklamy na hodinky, moudře shlížejícího na čtenáře a pod ním převratné sdělení, že se vším co končí, něco nového začíná. Díky, ó mocný tvůrce této nekonečně moudré koláže. Díky, že neumřu hloupý a s vnitřním pocitem blaha a jistoty, že při konci čehokoliv nezanikne i veškeré bytí.

 

Mějte své krátkodobé hrdiny

Každý z nás má nějaký ten svůj idol, každý z nás k někomu vzhlíží a snaží se ho napodobovat. Pro mě to bylo německé duo, v mých očích němečtější a zářivější než Modern Talking, Günter Schlierkamp a Dennis Wolf.

 

denisgunterjomaha

Dennis Wolf                  Günter Schlierkamp                  Jomaha Jomaso

 

Je to ovšem správná volba pro náctiletého chlapce, kterému se při každém nadechnutí pod kůží směle odhalí hrudní koš? Za mě ne. V prvním kvartéle vašeho života vám bude pochopitelně takový cíl jako být v top 5 na světové scéně na míle vzdálený. Můžete být zapálení jak chcete ale příjdou problémy zdravotní, problémy finanční, problémy s chromozomem XX (konec rozletu drtivé většiny mladých nadšenců ukončí nějaká ta mladá koroptvička), problémy sociální, kdy vás budou kamarádi každý pátek a každou sobotu tahat pařit a tisíc dalších zkoušek vaší vůle, kterými projde jen promile budoucích více či méně úspěšných sportovců.

V době, kdy jsem byl puberťák na všech vesnicích ve velkém frčel fotbal. Každý znal komplet národní team, Kuku, Poborského, Siegla, Nedvěda atd. A kdo nečutal místní první pralesní (jako třeba já), jako by ani nebyl. Byl to asociální podivín, nežádoucí vyvrženec. Já byl o to divnější, protože můj bratr měl v okolních vesnicích renomé novodobého Maradoni a já střílel zásadně jen bodlem. Záviděl jsem těm klukům zájem dívek, jak se čepýřily, když se ta naše jedenáctka na koupališti vyslékla do plavek a já nemohl věřit vlastním očím, jaké mají svaly. Pekáč buchet, náznak pektorálů, vyrýsovaná stehna…. Tehdy jsem si říkal: „Jó, takhle vypadat, to by mi úplně stačilo!“

Ovšem jak jsem začal cvičit a čím víc jsem cvičil, tím menší se mi členové TJ Sokol Březí zdáli. Potom jsem poprvé uviděl film Trója a Brada Pitta v roli mocného reka Achillea. A opět jsem si říkal: „Fuuuuu takhle vypadat a byl bych spokojený!“

 

brad

Brad Pitt

 

Když ten film vidím dnes, připadne mi Brad tak trochu podvyživený. A tak to šlo dál a dál a já si ani neuvědomoval, že si stále nastavuju laťku o kousek výš ale nikdy ne tak vysoko, abych byl demotivovaný, když ji krátkodobě nepřekonám. Když si dáte v patnáct cíl Mr.Olympia tak s největší pravděpodobností selžete ale nastavováním si krátkodobých cílů to půjde určitě líp. Hlavně se nedostat do fáze: „Fuuuuu teď tak vypadám a to mi stačí!“

 

Krátkodobé cíle

Výzdoba v Lidlu už nám připomíná blížící se Vánoce, následně Silvestr a Nový rok. Jinými slovy se nám zanedlouho začne podsouvat myšlenka: „Jaképak si dáme letos předsevzetí?“. Jak taková předsevzetí v drtivé většině zní?

 

Musím začít cvičit!

Musím zhubnout!

Musím zesílit!

Začnu se víc hýbat!

 

Tohle je přesně ten typ předsevzetí, který nebudete dodržovat. Bude vás to bavit týden dva a pak se stejně vrátíte do zajetých kolejí. Pokud si už určujete cíle tak konkretizujte, plánujte a zapisujte si progres.

 

Musím zhubnout? Fajn…

Kolik? 5kg? 10kg?

Za jak dlouho? Do 31. ledna? Do 31. března?

Jak toho dosáhnu?

Co udělám jinak?

V čem jsem posledně selhal?

 

Takové předsevzetí by mělo vypadat asi takhle:

Do 31. března shodím 5kg. Budu si každou neděli po probuzení zapisovat váhu. Sledovat váhu každý den, nedej Bože několikrát denně nemá smysl. V mém případě se může váha mezi ránem a večerem pohybovat v rozptylu 5kg. Pondělí, středa, pátek půjdu před prací na dvacetiminutovou svižnou procházku a každý tréninkový den zařadím po cvičení 20min kardio.

Zkuste to příště takhle.

Každý z nás ví, co na něj funguje, co ho zvedne ze židle, kopne do zadku a donutí ho něco dělat. A když ne, tak si ten způsob najděte. Nejde jen o fitness, může to být podnikání, cestování, plnění si jakýchkoliv snů… A jen s tou správnou motivací se budete posouvat vstříc lepším zítřkům a zpátky ni krok.

 svalovec

Vytvořil Shoptet | Design Shoptetak.cz.