Slevy na oříšky, másla a lyofilizované ovoce celý měsíc -->NAKUPOVAT!

O talentu

"Talent je diamant, který může zůstat dlouho ve stínu, ale nakonec se vždy najde někdo, kdo si ho všimne."

Autor článku: Jan Fobl

Všichni jsme si sice víceméně rovni v podmínkách, Phil Heathve kterých můžeme kovat svá těla neb solidně vybavenou posilovnu v dnešní době najdeme už na každém rohu a každý supermarket nám zajistí přísun kvalitních živin. Pak tu ovšem máme ještě širokou škálu jiných aspektů, které koupit nelze. Často slýcháme nebo čteme v motivačních citátech, že není nic, co bychom nedokázali. Jinými slovy, že každý z nás může být mistr Olympia nebo se stát Miss Universe, když tomu bude věřit a celý svůj vesmír nasměruje tím směrem. Upřímně – tahle myšlenka je naivnější než argentinská telenovela.

 

Top 10 účastníků téhle nejprestižnější soutěže (mluvím teď o Mr. O) jsou genetické anomálie. Proč se asi Philu Heathovi taky říká „The Gift“ (=dar)? Možná proto, že byl schopný za prvních šest měsíců v posilovně udělat progres stejný, jako průměrný kultík za tři roky a k tomu má tak líbivě „poskládané“ svaly, že nad ní nezůstane jedno rozhodcovské oko suché.

Teď si k těmhle hříčkám přírody přičtěte ocelovou disciplínu, nadlidskou dravost a zástup sponzorů, kteří rádi zaplatí za to, aby jejich závodník nedělal celý den nic jiného, než jedl, cvičil, spal a všechny věci potřebné k dosažení jejich kulturistických cílů.

 

 

maxresdefault

 

 

Ale čas od času se objeví na scéně někdo, kdo svým talentem zastíní i ostřílené šampiony a my – obyčejní smrtelníci – jen nevěřícně koukáme s otevřenými ústy. Před pár týdny mě takhle vyrazila dech fotka Keone Pearsona, který si už ve svých třiadvaceti letech vysloužil nickname „The Prodigy“ (dá se přeložit i jako „zázračné dítě“) a předpokládám, že jeho přízvisko nemá nic společného s účesem zesnulého Keitha Flinta ze stejnojmenné britské hudební skupiny.

 

 

 

 

 

Další takový zázrak na sebe nenechal dlouho čekat a zazářil 46uj7vwqfpy51na soutěži Cup of St. Petersburg a jmenuje se Vitaliy Ugolnikov. Nejde mi do hlavy, jak je možné na sebe během třiadvaceti let od přestřihnutí pupeční šňůry naplácat tolik svalové hmoty. Obzvláště pak na spodní část těla a mít kvadricepsy uchyceny tak, že při čelních pózách stehna působí jako by měla každou chvíli prasknout (německy „Platz“en J). Je mi jasné, že se teď vyrojí zástupy skeptiků s nejapnými poznámkami á la „no jo, Rusáci, kdoví, jaký tvaroh mu cpali!“ nebo „asi mají za tím Uralem kvalitní kuřata“ a podobně, slyšel jsem to tisíckrát.

 

Ale když si dáte ruku na srdce a potlačíte své hejterské pnutí, musíte uznat, že ač je hloupé si myslet, že všechny ty svaly mladý Rus vážně vybudoval jen na kuřatech a vaječných bílcích, tak jsem si celkem stoprocentně jistý tím, že nevzešel z žádné tajné postsovětské laboratoře, kde na něm testovali mutace způsobené radioaktivním zářením. Ten kluk má prostě jen z p*dele kliku, talent od Pánaboha a dokázal tuhle svoji výhodu a potenciál využít. Asi i Vás ale napadne myšlenka, jak asi bude vypadat za deset let – v tak nějak nejlepším věku kulturistů, kdy mají svaly tu správnou „vyzrálost“?

 

Tahle myšlenka je však strašně předčasná. Někteří z Vás možná pamatují taktéž ruský supertalent Alexeje Lesukova, o kterém se v jednom z videologů Jana Kavalíra zmínil i Tomáš Bureš – konkrétně tedy nějak takto: „von ten kluk měl na sobě tolik svalů, že to byl úplnej nesmysl“. Ale co se stalo s tímhle obříkem, kterému predikovali posty nejvyšší? Kam zmizel?

Bohužel talent na budování svalů a citlivost receptorů není jediná podmínka úspěchu. Další podstatnou částí úspěchu je v profesionální sportovní svéře i resistence na vedlejší účinky budování svalové hmoty, jinými slovy resistence těla na toxicitu anabolických steroidů, stejně tak jako nadměrnou konzumaci bílkovin, předsoutěžní odvodnění a tak dále a tak dále. A tady podle všeho padla Lesukovova kosa na kámen. Podle mých posledních informací začal život full-time-kulturisty v Sašově soukolí nehezky skřípat a mladý sportovec si zavčasu uvědomil, že je lepší žít bez svalů než nežít vůbec a pověsil závodní plavky na hřebík.

 

 25379_2_1

 

Pokud ani vy nemáte ideální predispozice stát se nejsvalnatějším mužem světa, neklesejte na mysli, i když se úplně neztotožňuji s tvrzením „hard work beats talent“ (tvrdá práce přebije talent), tak je i v amatérské špičce i v profesionální lize hodně výjimek, co potvrzují pravidlo. 196 cm vysoký Jamie Christian-Johal se i díky svému výškovému „hendikepu" umístil na British Grand Prix 2020 na 4. příčce mezi profesionály NPC, naopak „kapesní“ kulturista devadesátých let Lee Priest měl zase až ohyzdně krátké končetiny – stejně se zapsal do historie. U nás se hodně kvůli neestetické postavě propíral Milan Obořil nebo Matěj Ryšavý, Milan to dotáhl do Elite Pro, Matěj je Mistr České Republiky.

 

Hrajte s tím, co máte a dejte do toho všechno, nikdy nevíte, kam až vás vaše hard work zavede – třeba mnohem dál, než jste sami čekali.

Vytvořil Shoptet | Design Shoptetak.cz.

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení